Svatý Florián-ochránce v nebezpečí ohně, vody a války, patron hasičů, kominíků a zedníků. Postava ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu.
Pocházel z vojenské rodiny a sám byl na konci 3. století n. l. vojenským úředníkem na území dnešního Horního Rakouska. V té době, za vlády císaře Diokleciána, kdy byla římská říše zmítána bídou a četnými válečnými konflikty, hledal prostý lid v křesťanském učení útočiště před existenční nejistotou. Císař, ve snaze obnovit upadající říši a s ní i tradiční římské pohanství, zbavoval křesťany úřednických míst, propouštěl je z vojska, pronásledoval kazatele. Jeho dvouleté protikřesťanské tažení stálo věřící řadu mučedníků. Jedním z nich byl i později kanonizovaný Florián.
Jedna z legend vypráví o jeho statečnosti, kdy odmítl vypálit stavení, kde byly malé děti. Za to, že se nechtěl vzdát své víry a snažil se osvobozovat zajaté křesťany, byl 4. května roku 304 svržen s mlýnským kamenem na krku do řeky Mže poblíž římské osady Laureaskum v Rakousku. Pohřeb byl nedaleko Lince, v místech, kde dnes leží město St. Florian a nad jeho hrobem byl už v 6. století vystavěn augustiniánský klášter.