Zámek a park

Novorenesanční budovu zámku postavil v letech 1839- 1846 pro hraběte Ervina 5ylva-Tarouccu německý architekt J.E. Zernecke, žák proslulého romantického architekta Schinkela. V téže době byla v parku postavena novogotická cihlová vyhlídková věž, v letech 1840-43 zahradní pavilon, zvaný dnes Mánesův a v r. 1852 novogotický skleník navržený Ignatzem Ulmannem. Zámecký park byl vybudován již v 18. stol. za hraběte Františka Štěpána. Byl členěn alejemi, doplněn pravidelným návrším, vodními kanály a rybníky. Ještě barokní park byl velkoryse přebudován v krajinářském slohu .Ve třicátých letech 19. stol. hrabětem Františkem I. Později byl ještě rozšířen na východ od tzv. Růžové aleje. Na mírných svazích pod kopcem Kosířem se rozkládá působivý krajinářský park, který návrší s rozhlednou dělí na dvě části. Vrchní část představuje travnatý palouk lemovaný clonnou výsadbou, jehož kompozice je založena na kombinaci solitér. Tato část přechází přes dubovou (dříve Růžovou) alej kolem Mánesova pavilonu do spodní části parku, v niž se uplatňuje hladina dvou rybníků. Na pozadí obvodových výsadeb i lesnatého návrší uvnitř parku, kde jsou použity běžné dřeviny, se způsobem téměř malířským kreslí krajinářská kompozice parku, v níž jsou kromě temné zelených nebo stříbřitých jehličnanů důležité i barevné akcenty červených buků a stříbřitých lip a topolů. Park je obnovován podle návrhu J. Šuhra z r. 1987 za vedení Z. Horsáka. Rozloha 19,4Q ha. V parku vyrůstal tvůrce jednoho z nejcennějších parků 19. stol., Průhonic, Arnošt hrabě 5ylva-Taroucca. Park je spojen také s pobyty významného českého malíře Josefa Mánesa ( v letech 1849-70, který na svých kresbách zachytil stav parku i zajímavé krajiny v okolí, které na vlastní prostor parku dokonale navazuje. Park je cennou dendrologickou sbírkou, literatura uvádí 56 taxonů jehličnatých a 111 taxonů listnatých dřevin. Mezi nejcennější patři např. Pinus aristata, Picea engelmanii, Abies lasiocarpa, Pinus ponďorosa a Pinus ponderosa var. scopulórum, Betula papyrifera, Koedreuteria paniculata i sortiment popínavých dřevin. Zd. Novák